Výlet na Barešův ranč aneb Jak jsme (ne)adoptovali psa

Výlet na Barešův ranč aneb Jak jsme (ne)adoptovali psa a málem se rozpustili v dešti 

21. 05. 2025

Když jsme odpoledne vyráželi na Barešův ranč, měli jsme v očích nadšení, v batohu bagetu a v hlavě představu slunečného dne mezi zvířaty. Realita nás ale rychle uzemnila – a málem promočila.

Z domova mládeže se odhodlaně vypravilo 13 statečných studentů (ano, osudové číslo), kteří zvolili linkový autobus jako ideální dopravu. Hned po příchodu na zastávku začalo pršet. Slabé mrholení se během chvilky proměnilo v pořádnou bouřku. V autobuse se po oknech valila voda, hromy burácely a blesky nám osvětlovaly cestu jak na diskotéce.

Po vystoupení nás kromě vykukujícího sluníčka čekalo překvapení – přidal se k nám toulavý pejsek. Bez obojku, ale s jasným plánem: jít s námi. Doprovodil nás celou cestu na ranč a nevypadal, že by se chtěl rozloučit. Už jsme mu vymýšleli jméno (favorit byl "Kebab"), pokoj na internátu a roli nočního hlídače svačin. Nakonec si ho ale odvezli z veterinární ordinace, kde počkal na svého majitele. Naše adoptivní plány tak vzaly za své.

Na ranči jsme se občerstvili (někteří hlavně ze zásob ostatních) a následovala prohlídka areálu – a bylo na co koukat! Bizoni, jeleni, daňci, mufloni, pávi, divocí krocani i perličky. Všichni nás sledovali s pohledem: „Přišli jste pěšky? Amatéři.“

A my jsme skutečně pěšky pokračovali – zpět do Hlušic. Počasí se konečně umoudřilo a cesta rychle ubíhala. Celkem jsme ten den nachodili asi 12 kilometrů, což někteří zjistili až při pokusu vstát ze židle. Rekordmani se nedostali ani do sprchy – rovnou odpadli do postele.

Shrnutí? Výlet byl skvělý – zvířata, příroda, neplánovaný psí parťák a pořádná porce kilometrů. Už teď se těšíme na další dobrodružství – snad s předpovědí počasí na naší straně.

Klára Kohoutová, vychovatelka domova mládeže